Britské tokeny 1811-1820

Vysoké pece železáren na Priest Field v Bilstonu 1811

Měděné tokeny

Počátek 19. století přinesl Británii války a průmyslovou revoluci. Cena mědi strmě stoupala a to vedlo k tavení staré drobné mince a jejímu prodeji na kov. Obchodníci a zaměstnavatelé z velkých průmyslových center marně žádali parlament o nápravu.

V roce 1811 byla situace tak zoufalá, že se odhodlali k poněkud nelegálnímu kroku a objednali si u výrobců tokeny. Zpracovatelé mědi nové zakázky uvítali. Roku 1810 totiž cena mědi prudce klesla a oni hledali nová odbytiště. Není náhodou že své zaměstnance vyplácela tokeny Roseova mědařská společnost. Jednalo se převážně o penny jako nejvíce nedostatkové mince. Tokeny se vyskytovaly i v nominálech 3 pence, 2pence, halfpenny a farthing. Největší mincí vyrobenou v Anglii se pak stala 6 pence. Tokeny byly naposled raženy roku 1815. O dva roky později je parlament zakázal. V Sheffieldu a Birminghamu ale bylo povoleno jejich užívání až do roku 1823.

Tokeny byly raženy převážně v průmyslových oblastech Midlands a to se odrazilo na jejich vzhledu. Na tokenech se objevují továrny, mlýny, stroje či znaky vydavatelů. Ve srovnání s Conder tokeny je provedení jednodušší, hrubší a pro někoho i méně atraktivní. Na tyto tokeny již nestáli fronty agenti sběratelů ale dělníci, kteří si za ně kupovali zboží dení potřeby. Valná většina tokenů se proto zachovala v silně oběhovém stavu.

Vodní kolo železáren ve Weybridge	Nevelký Flint svými tokeny hojně zásoboval Manchester a Liverpool

Železárny v Sheffieldu	Válcovny mědi ve Walthamstow, tavírna rudy v Landore

Jediný skotský token: Železárny Phoenix v Glasgow	Londýnský obchodník s punčochami Robert Romanis

Hrad v Norwichi	Zřícenina hradu Newark, zničeného roku 1646

Stříbrné tokeny

Nedostatek stříbrné mince koncem 18. století byl v Británii řešen nejprve kontramarkováním španělských dolarů (8 reálů) a posléze jejich celkovou přeražbou. Díky rostoucí ceně stříbra tyto mince mizely vzápětí poté co vznikly a dělníci, nezřídka vyplacení skupinově jednou bankovkou, tak stáli před neřešitelným problémem.

Stříbrné tokeny byly vydávány majiteli soukromých bank a sdruženími obchodníků ve městech v zemědělských oblastech, většinou v nominálech shilling a sixpence. Jejich váha ani ryzost neodpovídala oficálním mincím a proto mezi lidmi panovaly obavy, které podpořily krachy bank a obchodníků, zanechávající po sobě bezcenné tokeny, které nikdo nechtěl vyplatit.

Většina z tokenů pochází z let 1811 a 1812 a obíhala kolem dvou let. Díky tomu se jich velké množství zachovalo v pěkém stavu. Na druhou stranu byly stříbrné tokeny po vykoupení často roztaveny a jsou proto vzácné. Konec pro stříbrné tokeny znamenal zákaz parlamentu z roku 1814 a ražba oficiálních stříbrných mincí roku 1816.

Téměř všichni členové tohoto obchodního společenství to dotáhli až na starostu Newarku	Kromě obchodu s textilem provozoval J. Smalpage v Leedsu i pohřební ústav

Soukromá banka Rushbury & Wooley zkrachovala roku 1815	Oba pánové ze společenství Cattle a Barber se stali starosty Yorku

Bibliografie

Měděné tokeny

Nejpodrobněji zpracovává toto období kniha od Paula a Bente Withersových British Copper Tokens, 1811-1820, vydaná v roce 1999. Kromě obsáhlého historického úvodu zde nalezneme i fotografie a popis všech variant měděných tokenů. V roce 2010 pak vyšla kniha P. a B Withersových: The Token Book (17th 18th and 19th Century Tokens and their Values), kde jsou popisky tokenů doprovázeny barevnými fotografiemi a cenami.

Stříbrné tokeny

Zásadním dílem popisujícím veškeré varianty stříbrných tokenů je kniha Richard Dalton: The silver token coinage mainly issued between 1811 and 1812, vydaná1922 v počtu pouhých 200 kusů a znovu vydána v roce 1968.